Lidstvo je po celou svou historii provázeno touhou po trvalém zdraví jako základní životní hodnotě. V průběhu posledních tisíciletí vznikalo spoustu různých názorů, jak si dobrý zdravotní stav uchovat.
Již řecký lékař Hippokrates napsal, že člověk se rodí zdráv a všechny nemoci do něj vcházejí s jídlem. Existuje také známý fyziologický fakt, že žádné bakterie a viry nemohou proniknout do ideálně zdravého organismu a pokud už vniknou, tak jsou v něm rychle potlačeny.
Pýr plazivý (Elytrigia repens)
Pýr plazivý je plevelná rostlina s plazivým, dílkovaným oddenkem, silným asi 2 až 3 mm. Z oddenkových uzlinek, kterými jsou spojeny jednotlivé díly, vyrůstají přímá stébla s mnoha kolénky. Dlouhé, čárkovité listy, typické pro všechny trávy a čeleď lipnicovitých, jsou ploché, drsné a celokrajné, široké většinou kolem jednoho centimetru. Květy a plody vytvářejí poměrně řídké, dvouřadé klasy. Plodem je světle hnědá obilka. Květe v červnu a červenci.
Předmětem sběru je oddenek, sbíraný zpravidla v září a říjnu, nejlépe kolem desáté hodiny dopoledne, ale můžeme jej sbírat i na jaře. Postranní kořínky by droga neměla obsahovat. Sušíme co nejrychleji, buď na sluníčku, nebo umělým teplem. Sušená droga je velmi hygroskopická, a proto ji musíme skladovat v hermeticky uzavřených nádobách a občas ji přesušit. Pro své vzácné vlastnosti se na Slovensku pýr pěstoval ve velkém.
Hlavní pole působnosti drogy je v oblasti tzv. čištění krve, což je řečeno sice velice lidově, ale zato výstižně. Působí jako výrazné antirevmatikum, zlepšuje hospodaření organismu s inzulínem, a tím příznivě ovlivňuje mírnější formy cukrovky. Ovlivňuje celkem spolehlivě kožní choroby, především jako důsledky metabolických poruch. Je vhodný k léčbě potravinových otrav, protože přispívá k detoxikaci jater a k obnovení jaterního parenchymu. Je také vynikajícím prostředkem pro urychlování rekonvalescence osob léčených antibiotiky nebo jinými chemoterapeutiky. Pýr je také bylina magická. Drobně nasekaný oddenek pýru nošen ve váčku na krku prý odstraňuje deprese a spaní na takovém váčku spánek prohlubuje. Položen pod postel prý přiláká nového milence. Při vykropení světnice odvarem pýru odvrací neštěstí.
Bříza bílá (Betula pendula)
Bříza bílá vyrůstá jako statný strom, popř. i jako zakrslý stromek vysoko v horách nebo na severu v chladném podnebí. Kůra je v mládí a na větvičkách hnědá, posléze se mění v bílou, příčně se odlupující borku, která je neocenitelnou pomůckou při rozdělávání ohně v přírodě. Větve nižšího řádu a letorosty bývají často převislé. Pupeny špičaté, lesklé a lepkavé, odstávající. Listy trojúhelníkovité, zaoblené, okraje listů pilovité. Samčí jehnědy převislé, 4-7 mm dlouhé. Plody – drobné nažky jsou asi 2 mm velké a lehké (rozšiřují se větrem na velké vzdálenosti). Je to zdaleka nejhojnější druh břízy v Evropě. Důvod jejího dalekosáhlého rozšíření od jižní Evropy až na daleký sever, případně do odpovídajících výškových poloh alpských pohoří Evropy, spočívá v její nenáročnosti a odolnosti vůči nepříznivému klimatu. Pravděpodobně přitom hraje důležitou úlohu její nápadně bílá kůra, která odráží podstatnou část dopadajícího záření. To se zdá být, zejména na silně a vytrvale oslněných místech, velice účinný znak přizpůsobivosti. Bříza představuje nenáročný rychle rostoucí strom, dorůstající výšky až 25 m, který je často používán a vysazován při rekultivacích krajiny či osazování exhalacemi odlesněného území. Je to typický pionýrský druh, který je velmi aktivní při kolonizaci zpustlé kulturní krajiny (opuštěná pole, louky, ale především skrývky, výsypky apod.). V hospodářských lesích však bývá často vnímána jako plevelný strom. Její dřevo dobře hoří, kůra hoří i mokrá.
Předmětem sběru jsou pupeny, jehnědy (samčí květ), lýková část kořenu, kořínky, semena a míza.Pupeny břízy, základní drenážní, tedy pročišťovací prostředek užívaný jako nespecifický lék na úvod veškeré specificky vedené terapie. Břízu můžeme využívat i specificky: stimuluje jaterní funkce a dává dobré výsledky i v oblasti respiračního ústrojí, zejména v kombinaci s habrem. Léčí kostní záněty a dekalcifikace kostí, především ve spojení s jedlí. Působí při zánětu ledvin. Dobré výsledky přináší i v léčbě některých typů žloutenky, při zánětech slinivky břišní, při některých chorobách sleziny. Výtažek z pupenů jako tinktura na vnitřní užití. Listová droga se užívá hlavně jako nedráždivý močopudný prostředek při chorobách ledvin a močových cest. Zcela mimořádný účinek má březový dehet. Používá se do mastí na kožní projevy, hlavně lupenku (mast Psorikalis).
Ostropestřec mariánský (Silybum marianum)
Ostropestřec mariánský je jedno až dvouletý, statný, dekorativní bodlák. Lodyha, dole hustě, nahoře řídce listnatá, dorůstá výšky i přes 1 metr. Listy jsou střídavé, objímavé, tuhé, na žilnatině bíle mramorované, v obrysu podlouhle eliptické, peřenoklané, ostnaté. Z vejčité, ostnatě zubaté báze vyrůstá nachový květ. Plodem jsou lesklé, hnědě skvrnité nažky velikosti asi 7 x 4 mm s bílým chýrem, štětinky drsné, dole srostlé. Květe od července do září. Ostropestřec je pěstovaná léčivka, původem ze Středomoří. V teplejších oblastech zplaňuje.
Využívají se plody, někdy nesprávně označované jako semena. Těsně před zralostí se celé, chmýřité hlavice uřežou a uloží na větraných, suchých místech, kde teprve dozrávají. Teprve potom se šištice vymlátí a plody zbaví chmýru. Domácí příprava je dosti svízelná, proto byla bylina lidovými léčiteli využívaná málo. Je to škoda, neboť bylin se stejným nebo alespoň podobným účinkem není mnoho. Lidově se dosud hodně užívá i list, trhaný na jaře v květnu a červnu, mezi čtrnáctou až šestnáctou hodinou. Zřídka se užívá i kořen.
Působí ochranně na jaterní parenchym, ovlivňuje tvorbu žluči a její distribuci, proto se užívá zejména pro léčbu a doléčování chorob jater a žlučníku a tím vlastně i celé látkové výměny. Používáme jej v těch případech, kdy máme podezření, že potíže nemocného mohou být spojeny s chronickou otravou nebo když léčíme její následky. Dá se říci, že jej využíváme všude tam, kde se jedná o sníženou funkci jater.
Lichořeřišnice větší (tropaeolum majus)
Lichořeřišnice větší je letnička, která na zahrádce bývá spíše pro okrasu. Léčivé účinky má celá rostlina, nejvíce účinných látek je však v semenech a klíčcích a pupenech květů. Hlavní její působení je v oblasti urogenitální, kde tento prostředek působí výrazně antibioticky se širokým spektrem účinku – likviduje streptokoky, stafylokoky, proteus vulgaris, escherichia coli, salmonely a další druhy bakterií.
Kromě močových problémů také pomáhá i v oblasti dýchacích cest. Přes tyto účinky byla zatím tato bylina málo využívána, v poslední době je velký zájem o lihovodný roztok. Kromě antibakteriálního působení je známo také působení lichořeřišnice na vypadávání vlasů a podporu jejich růstu. V tomto směru je nutno využívat lichořeřišnici vnitřně v podobě tinktury a zároveň vmasírovat tinkturu do vlasů nejlépe s extraktem z lopuchu a kořene kopřivy. Pomáhá také řešit kožní problémy ve vlasech – lupy, ekzémy, lupenku.
Pelargonie růžová (Pelargonium radens)
Pelargonie růžová je domácí pokojová rostlina. Její listy mají velice příjemnou, jemně citrónově růžovou vůni. Předmětem sběru jsou listy, sbírané těsně před otevřením květů. Účinně působí především geraniová silice, a proto se za léčivé pokládají pouze vonné druhy pelargonií.
Pelargonie čistí cévy od sklerotických usazenin, působí jako kardiotonikum. Uplatňuje se při doléčování infarktu myokardu, anginy pectoris a může také posilovat stárnoucí srdce. Pelargonie působí také příjemně sedativně, má mírný vliv antidepresivní. Ve formě čaje se z ní brzy a hluboce usíná. Pelargonie působí regeneračně na sliznice, je vhodná pro doplňkovou léčbu žaludečních a dvanácterníkových vředů. Pomocí inhalace lze léčit průdušky, má silný protizánětlivý účinek a tlumí suchý neproduktivní kašel. Ve formě zábalu se pelargonie osvědčila při revmatických bolestech. Pomáhá při dokrvení koncových částí končetin a zvedá imunitu organismu. Díky své vůni si pelargonie našla místo i v aromaterapii.
Černý rybíz (Ribes nigrum)
Léčivé vlastnosti černého rybízu jsou známy již od Sv. Hildegardy z XII století, která jej ve svém díle pojednávajícím o stromech zmiňuje pod názvem „Strom pro osoby trpící dnou“. Černý rybíz neboli meruzalka černá je beztrnný keř s velmi typickým pronikavým aroma. Plodem jsou typické bobule, příjemné chuti. Drogou jsou plody, listy i kořen. Listová droga obsahuje silice, třísloviny, vitamíny, flavonoid rutin, tanin, pektiny, organické kyseliny a hlavně fytoncidy, nejednotně chemicky definované. Plodům se také někdy říká vitamínová bomba.
Detoxikace může prodlužovat život
Člověk by se tak mohl systematickou péčí udržet v dobré zdravotní kondici mnoho let. Jsou různé teorie, které nám říkají, že by se v tomto případě člověk mohl dožít až 120 let. Zde nám může pomoci účelná detoxikace. Způsobů je a v minulosti bylo mnoho. Kromě diet můžeme sáhnout k léčebnému hladovění, různým typům masáží, saunováním, baňkováním a pobytu v páře. Východní národy též používaly k očistě těla léčivé pijavky, které měly za úkol organismus nejen očistit, ale také látkami, které vpravovaly do těla, jej omladit.
Přestože současná lékařská věda dosahuje v posledních letech nebývalého rozvoje, tak chorob neustále přibývá. Proto se současný člověk začíná čím dál více obracet k přírodě. Předpokládá se, že právě přírodní prostředky mohou být v budoucnu prevencí civilizačních onemocnění. Jedním z prostředků udržení zdraví byly v minulosti léčivé rostliny a k nim se znovu lidstvo začíná obracet. Jejich použití má hodně výhod. Můžeme je využít i tehdy, když se nedá použít agresivnější léčba. Zároveň byliny dodávají lidskému tělu spoustu látek potřebných k jeho fungování, např. vitamíny, stopové prvky, enzymy a různé hormony.
Bylinná léčba je nejlepší prevence, ale nesmíme zapomínat, že trvá déle, než zapůsobí. V posledních letech se čím dál tím více používá tzv. gemmoterapie. Jedná se o metodu, která využívá účinků zpracovaných zárodečných tkání rostlin. Regenerační látky rostlin jsou zde nakumulovány v koncentrované podobě. Lékaři dokonce tvrdí, že tyto prostředky obsahují kmenové buňky rostlin.
Dnes již víme, že gemmoteraputika zvyšují imunitu, stimulují centrální nervovou soustavu, omlazují organismus a předpokládá se, že v budoucnu budou léčit choroby dosud neléčitelné.
Byliny můžeme tedy použít k očistě a detoxikaci jednotlivých orgánů a ústrojí. Také jsou vhodné k úpravě pH, kdy se upraví prostředí organismu na mírně zásadité a dochází také k procesu odstraňování odumřelých buněk, tkání a toxických látek, které se v těle hromadí. K celkově pročišťujícím prostředkům patří pýr, židovská mochyně či lopuch. Také mezi gemmoterapeutiky jsou silně čisticí prostředky jako bříza, dub, buk a jasan. Důležitá je také očista jednotlivých orgánů a ústrojí, kdy se člověk může zaměřit podle svých problémů na určité ústrojí nebo orgán.
Plody podáváme přednostně čerstvé, případně z nich lisujeme šťávu, která se dá dobře konzervovat. Listy působí jako spolehlivé antirevmatikum, jsou účinné při cévních onemocněních, i preventivně a při lámavosti – praskání cév. Podávají se také jako pomocné léčivo při močových a ledvinových zánětech, obě drogy se mohou používat jako kloktadlo, při chorobách z nachlazení apod. Odvar z kořene je vynikajícím lékem při zánětech jater. Černý rybíz je bylina velmi cenná a má široké uplatnění především v oblasti látkové výměny, harmonizuje činnost žláz s vnitřní sekrecí. Je také vhodný při kožních reakcích z přecitlivosti, při senné rýmě a úporné dušnosti. Pomáhá udržovat normální krevní tlak, působí proti únavě i proti migrénám.
Zdroj: Mgr. Jarmila Podhorná
